Z tisku

Místo Blanky mělo město raději postavit tunel Dana

datum vydání: 17. září 2010 · zdroj: Pražský deník

Praha - Představujeme kandidáty na primátora. Dnešní rozhovor je s Mariánem Hoškem, který kandiduje za KDU–ČSL.

Marián Hošek

Hlavní město podle jeho slov v současné době trpí chybami z minulosti, a pak je nuceno vybírat pouze ty méně horší ze špatných možností řešení. Tak to vidí Marián Hošek předseda pražské KDU-ČSL a hlavní postava komunálních voleb této strany.

V tomto volebním období na pražském magistrátu v zastupitelstvu vaše strana chyběla. Co hodláte změnit a udělat, aby tomu tak nebylo i další čtyři roky? Situace je díky rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů poměrně složitá.

Rozdělení na obvody byl účelový krok, který nám nepomáhá. Ale domnívám se, že pokud budou lidé volit osobnosti a ne celé kandidátky, a to předpokládám, tak myslím, že právě na našich kandidátkách je dostatek zajímavých osobností.

Jak povedete kampaň a kolik za ni hodláte utratit? Některé strany utratí hodně přes deset milionů, ODS dokonce třicet.

My nemáme tolik prostředků, proto ani nepovedeme billboardovou kampaň. Budeme mít polepy na tramvajích, plakáty a povedeme kontaktní kampaň, kdy budeme rozdávat letáky. Náš rozpočet je půl milionu korun plus osobní prostředky, které vložíme, maximálně překročíme milion korun. Povedu ještě osobní kampaň, protože v obvodu pro Prahu 6 kandiduji na senátora.

Nemyslíte, že je špatné snaha o kumulování více funkcí?

To si rozhodně nemyslím, právě naopak. Nepředpokládám, že se stanu primátorem, ale to propojení senátorského a zastupitelského křesla může být velice užitečné. Mohu pak náš obvod a celou Prahu zastupovat v senátu a je možné účinně pomáhat.

Pozice KDU-ČSL není po volbách do poslanecké sněmovny příliš silná. Co budete považovat za úspěch v Praze?

Úspěch je několik kandidátu v zastupitelstvu, budeme skromní a říkáme tři. Mít účast v zastupitelstvu považujeme za nesmírně důležitou, abychom byli v kontaktu s děním ve městě. Ty čtyři roky, kdy jsme v zastupitelstvu nikoho neměli, byly velice obtížné. Myslím, že v těch uplynulých čtyřech letech šla úroveň zastupitelstva respektive vedení města dolů. Zvedla se vlna korupce a projevilo se to i v propadu důvěry pražským politikům. Když to budou lidé dobře vnímat, věřím, že budou volit i nás.

Zrovna dnes se ale na zastupitelstvu města neváhalo pochválit za svou práci. Například primátor Pavel Bém (ODS) uvedl, že jen mizivé množství schválených rozhodnutí zastupitelstva bylo pouze v rukách ODS.

Ano, Pavel Bém je velmi dobrý rétor a já si ho cením jako velkého politického talentu, ale město se dostalo do velikých problémů a těch kauz, které pokračovaly a prohloubily se, jsou desítky. Situace v Praze se v tomto ohledu stala významně horší a myslím, že to cítí každý občan.

Původně měla jít KDU-ČSL do voleb v koalici s SNK ED. Ta se ale nakonec spojila se Stranou zelených. Jak to vnímáte?

Velice jsme usilovali o to, aby vznikla tato koalice s SNK ED a SZ, ale zejména ze Strany zelených to pak ztroskotalo. Ale na povolební spolupráci jsme předběžně domluveni. Nicméně mě to mrzí, že to nevyšlo.

Jaká budou vaše hlavní předvolební témata?

Bude to boj proti korupci, bezpečnost a doprava. Chceme tvrdě postupovat proti hazardu, prostituci a drogám. Ještě v zastupitelstvu jsem se například snažil o to, aby herny zmizely z vestibulů metra, bylo nemožné to prosadit, byly zde uzavřené dlouhodobé smlouvy, které byly nevypověditelné. Dostali jsme se do absurdní situace, kdy v městské majetku, který je veřejně přístupným prostorem i pro mládež, byla tato zařízení a jsou tam dodnes. Je potřeba otočit kormidlo a změnit to.

V oblasti dopravy je tady většina zakázek předražených, určitě zde lze významně ušetřit. Pak je zde otázka dopravního podniku. Je málo pod kontrolou města a s prostředky se zde hospodaří někdy až záhadně. Pak je třeba říct, že je Praha hodně bariérová a je potřeba bariéry zejména z metra odstranit. Je také potřeba řešit bydlení pro seniory a mladé rodiny tak, aby bylo bydlení pro tyto skupiny dostupné.

Když se vrátím zpět k dopravě. V pondělí se otevírá na jihu města Pražský okruh. Jste v souvislosti s tím také pro uzavření Jižní spojky pro kamiony, někdo tvrdí, že to na jiných místech způsobí problémy?

Jsem pro uzavření pro kamiony. Jsem pro zavedení takových opatření. Jinak, co se týče vnitřního i vnějšího okruhu, je potřeba oba dokončit, ale také levněji, myslím, že ty stavby jsou předražené.

Kandidujete v obvodu, kterého se hodně týká stavby okruhu kolem Suchdola. Jste pro jižní nebo severní variantu?

To souvisí už se stavbou městského okruhu. Domnívám se, že už zde se měla stavět jiná varianta, takzvaná Dana a ne Blanka. Dana by vedla z Dejvic do Podbaby a malým přemostěním poté do Bohnic. Tato varianta by pak oddálila vnější okruh dále od Suchdola. Dnes už je Suchdol tlačen do nesmyslného řešení, které pro něj bude zatěžující. Sám jsem v Suchdole dlouho působil jako zubař, tak vím, co to pro místní obnáší. Nyní jsem v takovém rozpolceném postavení, kdy víme, že okruh potřebujeme, ale to správné řešení už zřejmě nemůžeme použít.

Těch hříchů starých dob je mnoho. Platí to třeba i u plánování dopravní obslužnosti na letiště, kdy se paralelně měla stavět rychlodráha i metro. Řešením podle mě bylo metro, které mohlo v určitém úseku vyjet na povrch a jet do Ruzyně v podstatě jako vlak. Prý to nebylo možné, já mám opačný názor.

Nyní někteří politici proklamují, že by metro A mělo skončit už v Motole. Co vy na to?

Nejsem přímo zastáncem této možnosti. Ale když se budeme rozhodovat, co má přednost, jestli pokračování metra A nebo stavba trasy D, a budeme mít omezené množství peněz, tak je tato varianta možná. I u metra jsem přesvědčen, že se staví až příliš draze a komfortně.

Kdo je Marián Hošek a jaký je očima redaktora Pražského deníku
Povoláním stomatolog, kterému je 59 let a s manželkou Martinou vychoval sedm dětí, které jsou dnes již všechny dospělé. Nyní už tak se svou ženou pomáhá s péčí o tři vnučky. Sám říká, že se díky velké rodině naučil žít skromně s důrazem na dobré mezilidské vztahy. Od sametové revoluce se angažuje v pražské komunální politice a ve vedení KDU–ČSL. Posledních pět let působil jako náměstek ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb a rodinné politiky.

A jaký byl Marián Hošek při samotném setkání? Rozhodně velmi vstřícný, protože si narychlo udělal čas na rozhovor. Sešli jsme se v jeho ordinaci v pražských Dejvicích nedaleko Divadla Spejbla a Hurvínka. Pevný stisk ruky a přímý pohled do očí svědčil o jeho přímosti a podobné jsou i jeho názory. Je vidět, že v pražském zastupitelstvu seděl dvanáct let, a i když tam poslední čtyři roky chyběl, kontakt s komunální politikou rozhodně neztratil. Naopak dobře se orientuje ve všech aktuálních tématech, které hýbou Prahou. Je si vědom toho, že jeho strana asi volby v Praze nevyhraje, přesto věří, že jsou křesťanští demokraté schopni získat několik křesel a podílet se na dalším vývoji Prahy.

Autor: Lukáš Marek

Vozíčkáři promítli politikům boj s bariérami, Tůma si vyzkoušel vozík

datum vydání: 30. srpna 2010 · zdroj: iDnes.cz

Vozíčkáři pozvali kandidáty na pražského primátora na promítání filmu o tom, jaké překážky musejí v metropoli překonávat. Politici jim za to slíbili odstraňování bariér, pro všechny je to prý v programu priorita. Zdeněk Tůma z TOP 09 si nakonec vyzkoušel i jízdu Prahou na vozíku.

Diskusi o složitém životě vozíčkářů v metropoli zahájil snímek dokumentaristy Tomáše Škrdlanta s názvem Prague needs revolution. Ten v 18 minutách zachycuje syrový pohled vozíčkářů a lidí s kombinovaným postižením na městskou hromadnou dopravu v Praze.

„Nastupoval jsem na Hájích. Maminka si tam od dozorčího vyzvedla klíčky od výtahu, na který si musela udělat řidičské oprávnění. Pak zjistila, jestli je výtah dole, pokud ne, musela vyjít opět pěšky nahoru, protože se nedal přivolat,“ popisuje ve snímku problémy ve stanici metra vozíčkář Radek Musílek.

Absurditu příběhů, které snímek vypráví, diváci - většinou na vozíku - kina Bio Oko odměnili smíchem a potleskem. Toho se dočkali i politici, kteří přijali pozvání a vystoupili po premiéře snímku v panelové diskusi svolané občanským sdružením Asistence, jež pomáhá postiženými lidem zvládnout běžný život.

Odstranění bariér je prioritou pro všechny

„Doporučovala bych, aby se promítal zastupitelům hlavního města Prahy před hlasováním o rozpočtu na příští rok,“ uvedla zastupitelka hlavního města Prahy Petra Kolínská ze Strany zelených. Petr Hána z ODS by zase DVD rozdal rovnou všem zastupitelům.

Kromě nich se diskuse zúčastnili kandidáti na primátora za TOP 09 Zdeněk Tůma, za Věci veřejné Markéta Reedová. ČSSD zastupoval Jiří Dienstbier mladší a lidovce Marián Hošek.

Šestice politiků shodně uvedla, že řešení bariér mají v politickém programu a je jejich prioritou. S termínem, kdy by Praha mohla mít zcela bezbariérové metro, to bylo horší. Kromě Tůmy, který naznačil, že by to mohlo být do roku 2014, a Kolínské, podle níž by to mohlo být do sedmi let, nebyli politici ve slibech konkrétní. „Na jedno volební období by to snad být mohlo,“ řekl Dienstbier a vysloužil si vlažný potlesk.

Hošek by chtěl do měsíce po volbách mít vypracovanou „bílou knihu pražských bariér“, tedy míst, kde chybějí výtahy nebo například nájezdy na chodníky. Hána by rád řešil problém postižených tím, že by upravil bezprostřední okolí bydliště postižených na základě jejich požadavků.

Tůmovi byla na vozíku zima

„Bezbariérovost všichni máme v programu a je to priorita. Můžete si být jisti, že v programovém prohlášení rady to bude,“ ujistil přítomné Tůma. Právě na něj vyšlo překvapení večera. Publikum ho vylosovalo, aby si zkusil usednout na invalidní vozík. Sdružení Asistence mu propůjčilo i asistenta, doktoranda Miroslava Poláka, který doprovází vozíčkáře v Praze zhruba šest let.

S Tůmou se vydal z kina v ulici Františka Křižíka směrem k sídlu TOP 09 na pražský Újezd. Cesta trvala necelou tři čtvrtě hodinu. Největší překážkou bylo 19 schodů z Letenských sadů a vysoké obrubníky chodníků.

„Cesta byla dobrá, a kdyby nebyla zima, tak by to byla docela příjemná vyjížďka,“ zhodnotil Tůma jízdu s tím, že film byl pro něj silnějším zážitkem. Z vozíku si vysedl na Kampě. Jak totiž při cestě přiznal, Tyršův dům na Újezdě, kde TOP 09 sídlí, nemá bezbariérový vstup.

Autor: Hana Válková

PETICE RODIČŮ DĚTÍ NEMOCNÝCH CUKROVKOU

datum vydání: 3. února 2010

Ranní interview v ČRo 1 Radiožulnálu s náměstkem ministra práce a sociálních věcí Mariánem Hoškem.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Stovky rodičů dětí nemocných cukrovkou už podepsaly protestní petici kvůli sociálním dávkám. Ministerstvu práce a sociálních věcí vyčítají, že jim úřady nevyplácejí dávky ani v případě, kdy pečují o své nemocné děti. Zatímco diabetologové shodně potvrzují, že jejich děti nejsou soběstačné,radnice a posudkoví lékaři docházejí k opačnému závěru, a proto těmto rodičům úředníci nepřiznávají sociální příspěvky na péči o osobu blízkou. Já už teď po linkách zdravím náměstka ministra práce a sociálních věcí Mariána Hoška. Dobrý den.

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Přeji dobré ráno.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
V našem vysílání jsme už slyšeli příběh rodičů, kteří pečují o dítě nemocné cukrovkou. Donedávna dostávali 9 tisíc korun měsíčně. Teď nemají nic. Zatímco lékařka-diabetoložka tvrdí,že čtyřletá Simonka není soběstačná a potřebuje pomoc, posudkový lékař dospěl k opačnému závěru. Co říkáte tomuto příběhu?

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Já tento příběh podrobně neznám, takže nemůžu se k němu obecně vyjadřovat, ale je pravdou, že zákon o sociálních službách změnil přístup k možnému příspěvku na péči tak, že nehodnotí diagnózu, ale hodnotí potřebu pomoci, soběstačnost toho daného člověka a z tohoto pohledu teda nemůžeme hodnotit obecně diabetiky nebo ostatní diagnózy. Ale podle toho, jak je ten člověk nebo ten malý pacient, jak je soběstačný nebo nesoběstačný a závislý na péči.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Tak vzhledem k tomu, že se jedná o čtyřleté dítě, které potřebuje speciální jídelníček, neustálé kontroly měření cukru v krvi, vážení potravy, inzulínovou pumpu a výměny kanily, tak to, předpokládám, ve čtyřech letech asi nezvládne.

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
No, samozřejmě nezvládne. To nezvládne čtyřleté dítě ani jiné věci, jako každé jiné čtyřleté dítě. Ale moderní metody léčebné umožňují právě kupříkladu inzulínovou pumpou, která je velice šetrná a kontinuálně zajišťuje přísun inzulínu, tak je možné kompenzovat tyto stavy, takže nehrozí riziko nějakých dekompenzací, pokud je dodržovaný správný režim. Ale já skutečně neumím hodnotit tento konkrétní případ, takže to by bylo potřeba zvážit, jakým způsobem se eventuálně odvolat k vyšším orgánům k tomu, aby se posoudil tento konkrétní případ. Ale obecně platí pravidlo, že ta soběstačnost je tím podstatným prvkem pro přiznání příspěvku na péči.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Tak on tento případ ale není jediný. Rodičů takových je opravdu hodně, organizují petici. A zdá se, že někde je opravdu chyba. Možná právě v definici zákona. Připouštíte tedy tuhle tu chybu, když opravdu se našly stovky rodičů, kteří protestují formou petice?

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Já se domnívám, že není to chybou zákona. Příspěvek na péči dostává přes 200 tisíc lidí a určitě se změnil přístup k hodnocení právě některých diagnóz, protože se nehodnotí právě podle diagnózy, ale podle té soběstačnosti. Takže, u některých lidí, kde to bylo na hraně, ten příspěvek nebyl přiznán a u jiných lidí zase přiznán byl podle toho, jak je to dítě nebo ten dospělý soběstačný. Takže, je to skutečně základní přístup, který se změnil a určitě možná i stovky lidí přestaly příspěvek dostávat. Ale také možná z důvodu toho, že dítě postupně vyrůstá a stává se více a více soběstačným. To je taky druhý důvod, proč často děti s diagnózou vypadávají z toho příspěvku na péči. Ale to je velice dobré, protože vlastně ta soběstačnost je naším cílem i medicínským a myslím si, že společenským cílem, aby bylo dítě plně začleněno.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Zdá se,že rodiče na to mají takto postižených dětí jiný názor. Budete se zabývat tou peticí? Sejdete se s jejich iniciátory, abyste případně přehodnotili to, o čem tady teď jste mluvil?

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
My samozřejmě jsme v kontaktu i s jinými organizacemi, které jsou s metabolickými diagnózami, protože tento problém se vyskytuje i u jiných diagnóz, tam jsme si některé věci vysvětlili a na základě toho v loňském roce dostála i změna zákona, kde se změkčil přístup příspěvku na péči právě u metabolických diagnóz, to znamená právě také u diabetu, fenylketonurie, celiakii a podobně. Takže, rádi se setkáme s těmito rodiče, abychom se vzájemně i poučili,ale na druhou stranu, abychom taky poznali ty konkrétní příběhy, které nám můžou ukázat, jestli nenastala chyba, kupříkladu individuální chyba v posouzení,daném posouzení jednotlivého stavu. Já si myslím, že to je dobré, v každém případě jsme ochotni v tomto jednat. Já ale nemám žádnou petici v ruce, takže zatím nevím, s kým bych jednal.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Tak předpokládejme, že asi tato situace bude potřeba rychle řešit, protože ti rodiče přišli vlastně o příjem, který měli a nemají z čeho žít. Co byste poradil tedy rodičům, kteří se do této situace díky těmto změnám dostali? Na koho se mají obrátit?

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
Pane redaktore, já to chci opravit, příspěvek na péči není příjem na živobytí, ale je to příjem na péči o daného člověka. To znamená, že je ta péče potřebná, tak je to příspěvek k tomu, aby pomohl poskytovat péči. Čili, není to na živobytí,na to jsou jiné sociální dávky, které samozřejmě je potřeba využít.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Rozumím. Tak tedy jinak. Ti lidé v danou chvíli, kdy se musí starat o dítě, tak přišli vlastně o jediný příjem, lhostejno, jak mu teď vlastně budeme říkat. Co by měli rodiče, kteří se do této situace dostali,tedy dělat? Na koho se mají obrátit?

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí
--------------------
No, pokud mají skutečně existenční problémy, tak máme hmotnou nouzi, na kterou se může obrátit v rámci jiných sociálních dávek. A jinak je to samozřejmě příslušný odbor a příslušný posudkový lékaři, sociální odbor, které se obracejí k přiznání dávky v případě,že uznají nebo posoudí, že je potřeba se odvolat, tak se odvolávají na ministerstvo. To je postup, který je možný a který tedy se taky uplatňuje. Ten individuální případ se může zvlášť prošetřit.

Petr KRÁL, moderátor
--------------------
Náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek byl hostem Ranního interview. Děkujeme za rozhovor. Na slyšenou.

Marián HOŠEK, náměstek ministra práce a sociálních věcí

Petr KRÁL, moderátor a Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí

Rozhovor MUDr. Mariána Hoška v časopise Veřejná správa

datum vydání: 1. února 2010

Sociální služby jsou významnou součástí našeho života
Rozhovor s náměstkem ministra práce a sociálních věcí MUDr.Mariánem Hoškem
Veřejná správa 2/2010

Sociální služby jsou významnou součástí našeho života

Podpora zaměstnanosti v době krize, propagace sociálních služeb i přípravy na letošní Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, jehož je Ministerstvo práce a sociálních věcí za Českou republiku gestorem. O projektech zaměřených na uvedená témata se dozvíte v rozhovoru s náměstkem ministra práce a sociálních věcí MUDr. Mariánem Hoškem.

Pane náměstku, které z projektů Ministerstva práce a sociálních věcí reflektují dobu hospodářské krize?

Jedná se hned o dvě mimořádné aktivity, projekt „Vzdělávejte se!“ a výzvu „Školení je šance“. Obě jsou směřované na zaměstnavatele, kteří přes nedostatek zakázek považují za potřebné udržet si zaměstnance a zajistit jim finanční příjem po dobu, kdy se nevyrábí. Další projekt se jmenuje Restart, jeho smyslem je pomoci zaměstnancům, kterým reálně hrozí ztráta zaměstnání, nebo jsou už ve výpovědní době.

Jak se projekty osvědčily?

O výzvu „Školení je šance“ je enormní zájem, ministerstvo obdrželo 1801 žádostí. Alokace finančních prostředků na tyto projekty se třikrát navýšila na celkových šest miliard korun. Jen do října loňského roku doporučila výběrová komise v rámci výzvy „Školení je šance“ k realizaci 227 projektových žádostí za jednu miliardu korun. Nejvíce jich bylo v Moravskoslezském, Jihomoravském, Olomouckém a Jihočeském kraji. Stejně tak je zřejmý efekt projektu „Vzdělávejte se!“. Jen jeho první fáze, která skončila v červnu 2009, využilo přes devět set podniků. Úřady práce podpořily kolem tří tisíc žádostí, školení se týkala více než 55 tisíc lidí a znamenala téměř sedm milionů výukových hodin. Zaměstnanci se nejčastěji vzdělávali v odborných znalostech, výpočetní technice a rovněž absolvovali manažerské kurzy.

Jaká opatření k podpoře aktivní politiky zaměstnanosti byste vyzdvihnul?

V rámci aktivit podporovaných z Evropského sociálního fondu se jedná o regionální individuální projekty, které uskutečňují úřady práce v rámci operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost „Posílení aktivních politik zaměstnanosti“. Zaměřují se na řešení specifických regionálních problémů trhu práce. Úřady práce mohou v jejich rámci posílit kapacity svých odborných útvarů a účinněji se tak věnovat různým typům motivačních aktivit, bilanční diagnostice, poradenství pro uplatnění na trhu práce, přípravě na rekvalifikaci i rekvalifikaci samotné.

Z aktivit na podporu zaměstnanosti mě zaujalo česko-bavorské partnerství. Jaké jsou výstupy z této spolupráce?

Česko-bavorské partnerství spadá do aktivit mezinárodní sítě EURES, což jsou Evropské služby zaměstnanosti. Mají za cíl podporovat mobilitu pracovní síly, zvýšit informovanost o možnostech, pracovních a životních podmínkách na druhé straně. Partnerství Čechy - Bavorsko za tímto účelem uspořádalo několik seminářů pro lidi starší padesáti let, pro znevýhodněné občany nebo pro ty, kteří na trhu práce nebyli po delší dobu z různých důvodů zapojeni. Tradici má také výměna dobrých zkušeností, jako je konání burz práce či poradenských dnů.

Zajímavým počinem je portálová aplikace „Vaše profese“? S jakým se setkala ohlasem?

Odezva na portál „Vaše profese“ je značná. Z ní je jasné, že jde o účinný poradenský nástroj, Integrovaný systém typových pozic, který obsahuje takzvaný „Job tip“. S jeho pomocí si uživatel může vytvořit profil kvalifikace, dovedností, schopností a pracovních předpokladů a na jeho základě se mu automaticky vyhledá a doporučí vhodné zaměstnání.

Jakými konkrétními kroky ministerstvo podporuje další profesní vzdělávání?

Úřady práce v rámci dalšího profesního vzdělávání zajišťují rekvalifikace pro uchazeče a zájemce o zaměstnání. Hradí se ze státního rozpočtu i z Evropského sociálního fondu.

Rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Jakým tématům se budou příslušné akce věnovat?

Práce na přípravě začaly v únoru loňského roku v souladu s prioritami, kterými jsou mimo jiné prevence sociálního vyloučení v důsledku předluženosti, přístup na trh práce osobám vzdáleným tomuto trhu, či zvýšení úrovně vzdělanosti a tím možnosti adaptability chudých a vyloučených lidí na trhu práce. Právě na tyto priority se zaměří konkrétní akce.

Jaké nejdůležitější metodiky pro plánování sociálních služeb jsou pro obce a kraje k dispozici? Využívá ministerstvo při jejich tvorbě i zahraničních zkušeností?

Pro rozvoj a plánování sociálních služeb vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí řadu materiálů, které mají kraje a obce k dispozici. Jde například o Metodiku pro plánování sociálních služeb či o Kritéria kvality plánování sociálních služeb. Ministerstvo se rovněž zúčastnilo pokračování projektu k tvorbě metodik lokálního a regionálního akčního plánu. Tedy akce pod partnerstvím mezinárodního regionálního seskupení QEC-ERAN (Poznámka redakce: jedná se o asociací měst a nestátních neziskových organizací, která na neziskovém principu podporuje iniciativy pro regeneraci obcí), jejímž výstupem bylo vytvoření sítě pro sdílení zkušeností v rámci lokální a regionální úrovně a zajištění financování těchto projektů ze strukturálních fondů Evropské unie.

Podporuje ministerstvo výměnu zkušeností například prostřednictvím diskusních fór či databází dobrých praxí?

Dobrým příkladem názorových fór je Komise pro sociální začleňování v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Jsou v ní všichni rozhodující činitelé, kteří se podílejí na řešení problematiky chudoby a sociálního vyloučení. Zmínit lze i pravidelně organizované kulaté stoly a diskusní fóra k otázkám předlužení, v říjnu v loňském roce se konal už šestý. Ministerstvo se účastní i konferencí a seminářů, z poslední doby například workshopu na téma „Systém kvality sociálních služeb zaměřený na uživatele, aneb příklady dobré praxe ESF projektů z ČR“.

Při sestavování rozpočtu se situace pro financování sociálních služeb zprvu nevyvíjela příznivě. Jak i do budoucna zajistit stále stejnou úroveň kvality sociálních služeb?

Dostatek finančních prostředků na poskytování sociálních služeb je jedním z prioritních úkolů Ministerstva práce a sociálních věcí, kterého si je vědoma i vláda a sociální partneři. Je ale zřejmé, že se v budoucnu na provozu sociálních služeb musí výrazněji než dosud podílet také zřizovatelé a rozpočty územních samospráv. Pro rok 2010 se nakonec, díky aktivitě vlády i samotného Ministerstva práce a sociálních věcí, podařilo zajistit ve státním rozpočtu na dotace pro sociální služby stejné finanční prostředky jako v roce 2009, celkem se jedná o 6,8 miliardy korun.

Poprvé byl v roce 2009 uspořádán Týden sociálních služeb. Jak jeho průběh hodnotíte?

Týden sociálních služeb se konal od 5. do 11. října 2009 na různých místech České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí ho připravilo ve spolupráci s Asociací krajů, podílelo se dalších devatenáct partnerů, mezi nimi například kraje, města, Česká rada humanitárních organizací, Česká unie neslyšících, Asociace občanských poraden. Cílem bylo změnit pohled veřejnosti na sociální služby. Během této akce, která dosud neměla v České republice obdoby, se pracoviště sociálních služeb otevřela pro veřejnost a lidé se tak mohli osobně seznámit s tím, co sociální služby nabízejí a jak jednotlivé organizace pracují s klienty. Do Týdne sociálních služeb se nakonec zapojilo více než 750 poskytovatelů sociálních služeb, v Táboře se rovněž uskutečnil první výroční kongres. I z toho je zřejmé, že sociální služby jsou významnou součástí našeho života a výsledky letošního prvního ročníku nás doslova vybízejí k tomu, abychom v něčem podobném pokračovali v budoucnu.

Mělo by se ministerstvo zaměřit více na informační kampaně? K čemu například slouží příspěvky na péči?

Považuji za důležité připomenout nejen povinnost informační politiky ministerstva, ale i rozsah kompetencí sociálních pracovníků či zaměstnanců obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. V našem společném zájmu je prohloubit dosavadní spolupráci a vést ucelené a koordinované kampaně vůči veřejnosti. Nejen z hlediska příspěvku na péči, ale z pohledu celého dávkového sociálního systému, tedy i pro hmotnou nouzi či státní sociální podporu.

Zapojuje ministerstvo při přípravě koncepčních materiálů veřejnost?

V rámci plánování sociálních služeb je už v zákoně o sociálních službách uvedeno, které subjekty se mohou podílet na tvorbě střednědobých plánů rozvoje služeb a přípravě národního plánu jejich rozvoje. Jde o zástupce obcí, krajů, poskytovatelů a osob, kterým se služby poskytují. Účastníkem tvorby koncepčních materiálů může být i veřejnost, například formou připomínek přes webové stránky.

Jakými konkrétními kroky ministerstvo podporuje další profesní vzdělávání v oblasti sociálních služeb?

V rámci operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost byl například vyhlášen globální grant s názvem „Podpora vzdělávání a procesů v sociálních službách.“ Jednou z podporovaných aktivit je vzdělávání zadavatelů a poskytovatelů v oblasti sociálních služeb a sociální integrace.

Využívají úředníci ministerstva pro vzdělávání e-learning?

Zaměstnanci ministerstva práce a sociálních věcí využívají všechny dostupné formy vzdělávání, e-learning patří mezi jednu z nich. Jedná se především o nabídku e-kurzů Institutu státní správy, který je součástí Ministerstva vnitra.

Jsou i jiné aktivity ministerstva, které byste rád připomenul?

Určitě, například soutěž „Obec přátelská rodině“. Má za cíl podpořit realizaci prorodinných opatření a aktivit v českých obcích, které pomáhají k vytváření prorodinné atmosféry v tuzemské společnosti především na místní úrovni. V roce 2009 se tato soutěž konala podruhé, vítězné obce byly slavnostně vyhlášeny v listopadu. Také bych se chtěl zastavit nad Národním akčním plánem k transformaci a sjednocení péče o ohrožené děti. Loni v červenci ho schválila vláda, týká se let 2009 až 2011 a mezi jeho významný cíl patří například snížit počet dětí dlouhodobě umístěných ve všech typech ústavní péče či zvýšit kvalitu práce a dostupnost služeb pro ohrožené děti a rodiny. Péči o děti chápu jako svou osobní prioritu. Nejen proto, že sám mám sedm dětí. Pomoc těm nejmenším by podle mého názoru měla být samozřejmým zájmem každého člověka.

Text Ing. Ivana Jungová

Foto archiv ministerstva

Urychlení adopcí dětí

datum vydání: 9. září 2009 · zdroj: Hospodářské noviny

Průlom: osvojování dětí bude rychlejší Ministerstvo připravilo metodu, jak by si mohli zájemci adoptovat děti přímo z porodnice.

I české bezdětné páry možná dostanou šanci odnést si odložené dítě přímo z porodnice. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž usiluje o to, aby odložené děti nemusely po narození procházet kojeneckými ústavy a čekat několik týdnů či měsíců, než přijdou do nové rodiny.

Připravilo proto doporučení pro sociální pracovníky na krajských úřadech, podle nějž by se měli snažit vyhledávat adoptivní rodiče ještě před porodem a svěřovat děti do péče bez průtahů. „Cílem je především snaha zamezit citové deprivaci dítěte, kterou dlouhým pobytem v ústavu může utrpět,“ říká náměstek ministra práce Marián Hošek.

Ministerstvo chce také zamezit tomu, aby adopce nelegálně zprostředkovávaly jiné organizace. Dnes úřady přímé adopce nezprostředkují, přestože zákon to dovoluje. Dítě do péče osvojitelů svěřují minimálně po sedmi týdnech, ale někdy i měsících pobytu v ústavu. Čekají, až biologická matka podepíše souhlas s adopcí, což je možné nejdříve po šesti týdnech od porodu.

Rizikem rychlých přímých adopcí je, že biologická matka by si po šesti týdnech své rozhodnutí mohla rozmyslet a náhradní rodina by pak musela dítě vracet.

Hospodářské noviny
9. 9. 2009 00:00

Marián Hošek: Úřady musí jednat bez průtahů Čím je dítě starší, tím hůř se umisťuje do náhradní rodiny. „Při rozhodování o adopci by se mělo postupovat rychleji,“ říká náměstek ministra práce Marián Hošek. Navrhuje proto řadu změn ve fungování krajů a soudů, které mají proces adopcí v Česku zrychlit.

HN: Proč zůstává v ústavech tolik odložených dětí, když je v Česku tolik zájemců o adopci? Očekávání žadatelů se nesetkávají s tím, jaké děti v ústavech jsou. Ústavy jsou plné romských dětí. Většina lidí chce navíc miminko, které by si mohli vychovat, a čím je dítě starší, tím obtížněji se umístí. Dalším problémem je zdravotní hendikep.

HN: Proč bezdětným lidem stát dnes neumožňuje adoptovat dítě rovnou z porodnice a posílá děti do ústavů, kde zůstávají i několik měsíců? Teoreticky to umožňuje, ale krajské úřady mají takový stereotyp z minula. Domnívají se, že není správné dohodnout vše takto dopředu. Navíc možná až úzkoprse chtějí, aby dítě prošlo zdravotními vyšetřeními a bylo před svěřením do péče kvalitně diagnostikováno a to nějakou dobu trvá. Pokud je dítě nemocné, mají tendenci je nechávat v ústavu déle. S těmito názory zápasíme. Proto jsme navrhli metodické opatření, nyní je v připomínkovém řízení. Chceme, aby úřady jednaly bez průtahů a dítě mohlo být po porodu převzato do náhradní péče.

HN: Jaká má ten postup úskalí? Matka nemůže dřív než po šesti týdnech závazně podepsat souhlas s osvojením. Vychází to z evropské úmluvy. V nové rodině může vše šlapat jako po drátkách, ale pak se matka přihlásí a má na dítě nárok.

HN: Funguje dnes pořád, že dítě musí zůstávat v ústavní péči, pokud jeho biologičtí rodiče jednou za rok pošlou pohled nebo dopis? Lhůta, ve které musí projevit zájem, aby o dítě nepřišli, je nyní půl roku. Sporná je otázka prokazování, co to je zájem. V minulosti se za něj pokládalo, pokud dítěti rodič párkrát napsal nebo ho občas navštívil.

HN: Dnes je to jinak? To neříkám. Ale my si myslíme, že takový zájem nestačí na to, aby dítě zůstalo v ústavu. Je potřeba, aby rodiče také dítě pravidelně navštěvovali a zajímali se o něj. Rozhoduje o tom ale soud a doporučení dává sociální pracovník. Chceme, aby se jednání o budoucnosti dítěte účastnil soudce a celý tým lidí, kteří jsou s dítětem ve styku. Soud pak může vše podrobněji posoudit.

HN: Problém je i v tom, že případ dítěte, o něž rodiče nejeví zájem, se k soudu dostane třeba za rok. To už je dítě starší a není o něj mezi náhradními rodiči takový zájem... Budeme prosazovat, aby soudci upřednostňovali případy, kdy se jedná o děti. Apelujeme na zvýšení počtu sociálních pracovníků. Zatímco v západní Evropě mají jednoho pracovníka třeba na stovku, u nás je to asi 350.

MUDr. Marián Hošek